Upřímně doufám, že tvé mlčení pochází z nedostatku času a ne ze strachu postavit se některým otázkám, které jsem prve položil. Vlastně jsem to bral tak, že máš složitý život, od samého začátku a proto jsem se snažil překážet ti co nejméně. Ne každý zřejmě chová takové ohledy k tvé osobě že? Jsi si úplně jistá, že ti čas na takové otázky nechybí právě proto?
Přeju ti vše nejlepší (hodně brzy budeme oba zase o rok starší a čekat se vyplatí, bude potom legrace vyměňovat si chodítka a třeba i zubní protézy, na to stojí za to počkat??). Ať se ti daří, na co sáhneš.
Ty na to ani nezareaguješ? Jak si myslíš, že se znovu setkáme my dva? Nebo už k tomu nedojde? Psala jsi, že vztah mezi námi by měl uzrát, ale my se známe již od konce roku 2017, takže letos to budou dva roky. A to, že jsem skvělý muž zase až tak neberu, protože to bych určitě nebyl tak dlouho sám. Ty to cítíš takhle? Ale já vnímám právě díky tomu, co se děje mezi námi, že svět a láska v troskách je, alespoň ten můj určitě. Já tě našel, co se musí stát, abys ty našla mě?
Řekla jsi, že se míjíme a já to nezažívám poprvé. Nenapadlo tě že v tom je třeba úmysl? Že je to tak zařízeno, aby se lidi, co patří k sobě nikdy nenašli a nedali dohromady?
